Trápíš-li se tím, že nemáš partnera, spřízněnou duši, věř, že je to jen dočasné. Posílám Ti pár krátkých příběhů žen, které skutečně existují. Snad Tě uklidní a inspirují.

V tomto mezičase se vyplatí poznávat sama sebe a začít žít podle sebe.

Udělej potřebná rozhodnutí, pro sebe!

Užívej si krásných okamžiků sama se sebou. Dělej, co máš ráda. Klidně si i poplač, pokud to tak cítíš.

A hlavně si přiznej, že za to stojíš!!! Ty za to stojíš. Každá (ý) si zaslouží potkat toho pravého (tu pravou), jakmile uzraje čas. A může to být velmi rychle, rozhodně to nemusí být roky jako u žen níže :-). I tak to pro ně stálo za to. 

Zuzka

vždy toužila po tom "pravém" partnerovi. Neustále se s muži seznamovala a randila. Potkala spoustu zajímavých mužů. Má mezi nimi i spoustu přátel. Ale stále to nebylo ono, euforii ze zamilovanosti brzy vystřídalo zklamání z rozchodu. Rychle se otřepala a hledala a seznamovala se dál a dál a dál. Někdy úplně zapomněla, jak je její život krásný (i bez partnera), tak na partnerovi lpěla. Cítila se nedostatečná a zůstávala někdy ve vztahu jen proto, aby nebyla sama. Přece by měla mít partnera. Byla přesvědčena o tom, že její hodnota se zvýší a že jí partner udělá šťastnou. Trvalo to 20 let než postupně našla sama sebe a pochopila. Pustila to, odevzdala, našla svou vlastní hodnotu. To ona se udělala šťastnou. A tehdy našla toho "pravého" na seznamce :-). Ve 40 letech potkala přesně takového muže, po kterém vždy toužila. Dnes je vdaná a spokojená. Našla jej, ale především sama sebe.

Radka

se vdala již v 19 letech. S manželem si moc rozuměli, záhy po svatbě otěhotněla a porodila dceru. A o pár let další. Byla na mateřské, užívala si dětí a rodinného života, manžel velmi dobře živil rodinu. Po zhruba 10 letech nastává zlom, už si s manželem tolik nerozumí, hádají se, mají odlišný pohled na život, mají rozdílné přátelé. Ona zjistí, že ji manžel podvádí, propadá depresi, utíká ke knížkám, do jiných příběhů... Oba se trápí, snaží se najít společnou řeč, někdy se jim to na chvíli daří. Holky už chodí do školy, začíná se osamostatňovat, překračuje komfortní zonu, začíná pracovat a vzdělávat se. Po nějaké době i ona potká muže a zažije si krásnou aféru. Pochopí, že být nevěrný, nutně neznamená, nemít rád, je to spíše jakýsi útěk. Oba zůstávají v manželství, zase jim to na chvíli klape, ale už jsou od sebe hodně daleko a cítí, že společná cesta už není možná... Je toho na ní moc, začínají velké zdravotní problémy, je to pro ní neskutečně těžké, ten strach o to, jak se uživí, i s dětmi, když od manžela odejde, je obrovský. Není zvyklá žít sama. V následujících letech začíná nacházet sama sebe, začíná si více věřit a pracovat na sobě. Chápe, že změna přichází zevnitř, připravuje se, kalkuluje, zoceluje se...až dojde k rozhodnutí odejít. Bojí se stále, ale udělá krok vpřed. Sama to zvládne. Přestěhovala se i s dětmi, všichni jsou šťastní a spokojení. Vůbec netušila, jak může být život po rozvodu krásný. Těší se z toho, zhubne 15 kilo, ty starosti z ní doslova spadly. Má se ráda. Našla skvělého partnera, je přesně pro ní. Jakmile začala věřit sama sobě!

Bára

je akční. Hned po střední odjíždí do zahraničí. Začátky jsou náročné, ale celkem brzy se seznamuje s mladíkem, do kterého se zamiluje. Zažívají krásné časy, spolu pracují v restauraci a užívají si společných okamžiků. Bohužel však brzy začíná noční můra. On bere drogy, je agresivní, nechce jí pustit z bytu, bere jí pas. Pak jí chce dokonce odvézt někde do lesa. Bojí se o život, podaří se jí utéct. Dostane se na ambasádu a odtamtud jí už rodiče pomáhají zpět domů. Brzy však odjíždí do zahraničí znovu. Potkává dalšího cizince, už to není takové drama, ale nevyjde to, je zklamaná, neví proč nemá štěstí v lásce, je dlouho sama. A pak zase, další vztah a katastrofa. Začíná nad tím více přemýšlet, proč se to stále opakuje, je z toho nešťastná. Užírá se. Cítí se nedostatečně. Rodiče na ní tlačí. Nedokáže ani sdílet štěstí kamarádky, odmlčí se, uzavře se...a začíná pomalu nacházet sama sebe, trvá to pár let až najednou přichází období radosti, začíná se soustředit na to hezké, co jí v životě přichází. Práce, kolegové, výlety, užívá si života, zjišťuje, že jí to jde i bez partnera. Má chuť a energii změnit životní styl, zhubne 10kg. Cítí se skvěle, plná elánu a životní energie. Je sama sebou! A najednou, na jednom výletě s kolegy z práce, se seznámí se svým nynějším manželem. Dnes už spolu mají dvě krásné děti a žijí v domečku u Vídně.

Zuzka

je spíše introvertní. Po rozchodu s přítelem se úplně uzavře. Nemá práci, je sama v bytě, truchlí, pláče, vykládá karty. Prostě potřebuje čas. Trvá to dlouho a kamarádky už začínají mít strach. Říkají jí, že musí ven, protože jen tam někoho najde. Musí něco dělat, přece jí ten pravý nezaklepe jen tak na dveře. Ona ale nemůže, nemá ještě sílu. Neposlouchá ostatní. Má své sny a představy. Přitahují jí hodně vikingové a severské země. Ztrácí se v představách a vizualizacích. Je sama se sebou. Zhruba po dvou letech uzrál čas, najednou přišla síla, našla si novou práci. A první dny tam potkala svého nynějšího manžela. Odjeli spolu brzy do Švédska, kde nějakou dobu žili. Dnes jsou již zpět a žijí i s dcerkou v domečku na venkově.

Markéta

od začátku neslevila ze svých nároků na partnera. Vypadalo to, že jej nikdy nenajde. Už začala ztrácet naději. Přes 10 let sama, bez partnera. Při každé návštěvě rodičů to bolelo. Ptali se neustále, kdy si někoho najde a kdy budou mít vnoučka. Co mohla dělat... zkoušeli jí seznamovat přátelé, marně. Zkoušela seznamky... marně. Jednou slevila a začala si románek se zadaným mužem. Chvilky krásných okamžiků však brzy vystřídala nespokojenost. Cítila, že to není cesta pro ní. A tak to pustila, co mohla dělat více? Jednoho dne jí píše kamarádka, ať se přidá na výlet s přáteli. A tam se seznámila se svým nynějším partnerem. Půl roku po seznámení otěhotněla a dnes spolu spokojeně žijí v jiném městě.